Peru je moje srdcovka a můj druhý domov, kam jsem poprvé přijela před 16 lety. Od té doby jsem k tomuto místu pocítila hluboké napojení a pravidelně jsem se vracela; za přáteli, antropologickým výzkumem a jako turistická průvodkyně. Nyní jsem se konečně odhodlala k tomu, co po mně lidé mnoho let chtěli – zorganizovala jsem do Peru vlastní zájezd. Potvrdilo se mi, že se zde multiplikuje to, s čím přijedete. Když jste vyladění, dějí se Vám opravdu úžasné věci.
Skvělé na tom všem bylo to, že jsme si zájezd tvořili sami. Měla jsem pevně dané hotely a přejezdy, ale program se vyvíjel podle preferencí skupiny a díky zajímavým podnětům jsem ho i několikrát změnila. Byla to tedy spíš taková dobrodružná organická cesta, než pevně dané body, za kterými se musíme hnát.
Zájezd trval i s lety 17 dní. Začal na pobřeží Pacifiku v Limě. Následovala Nasca, Arequipa, Puno, ostrovy na jezeře Titicaca, Cusco, Valle Sagrado, Machu Picchu a Aguas Calientes a nakonec Ollantaytambo a návrat do Cusca, odkud jsme letěli zpět do Limy a domů.
Tenhle zájezd nebyla jen obyčejná práce, byl to pro mě velmi osobní, hluboký a silný proces plný transformativních zážitků. O tom sepíšu separátní článek, protože to by bylo skoro na knihu… Tady se podělím čistě o průběh zájezdu.
LIMA - Barranco
V Limě jsme se ubytovali v mé oblíbené umělecké čtvrti Barranco, která se nachází na útesu pobřeží Pacifiku s krásnými výhledy. Je plná street artu, galerií, kavárniček. Prostě něco pro mě. Večer jsme zašli za ceviche – peruánskou specialitu ze syrových ryb naložených v limetkové šťávě a ráno jsme den začali s emoliente – peruánským vývarem ze semínek, bylin, aloe, kaktusů, ovoce a ještě dalších extrémně zdravých místních specialit. Někteří si přidali i cocu pro povzbuzení. Navštívili jsme MAC, muzeum současného umění a vykoupali jsme se v Pacifiku.
NASCA
Pak jsme se vydali do městečka Nasca. Je tam mimořádně milý pan Luis v hotelu Yemaya, který se za ty roky vůbec nezměnil a zařídil nám vůbec nejlepší let nad tajemnými obrazci v pouštní krajině. Letěli jsme hned ráno a první, skoro bez čekání, což je naprostý unikát. Běžně se na let čeká i několik hodin. Vše šlo jako po másle a stihli jsme nad rámec programu i místní zajímavé muzeum Antonini, které jsem viděla úplně poprvé – nikdy v minulosti na něj nebyl čas.
Navštívili jsme dodnes funkční důmyslné akvadukty Nascánců, kteří žili v oblasti extrémního sucha. Tam jsme se seznámili s panem Luciem, kterému byla na svatbě za svědka samotná Maria Reiche, německá matematička, jež celý svůj život zasvětila zkoumání záhadných linií a obrazců.
Prošli jsme i pohřebiště Chauchilla se zachovalými mumiemi a nakonec jsme se zastavili v keramické dílně úžasné Jenny, která vytváří tradiční technikou prakticky dokonalé repliky nascánské keramiky
AREQUIPA
Do Arequipy, krásného bílého města, které je postavené z vápencové horniny sillaru, jsme dojeli velmi pohodlným nočním autobusem. To je vůbec peruánská specialita – autobusy, kde jsou sedadla spíš křesla a můžete v nich prakticky ležet (zvlášť když sedíte hned v první řadě nahoře).
Arequipa se nachází ve výšce kolem 2400 metrů a někdy zde mají lidé nevolnosti, motání hlavy apod. Zvolila jsem proto pozvolnější program. Aklimatizovali jsme se po cestě a navštívili klášter Santa Catalina, který je takovým městem ve městě.
V Arequipě jsme se ocitli zrovna v momentě, kdy se konalo procesí ku příležitosti svátku “pána zázraků” – Señor de los Milagros. Byl to opravdu zážitek.
Zlatým hřebem byl Peruánec Javier, který žije střídavě v Pardubicích, začal nám pouštět Aleše Brichtu a posdílel s námi mj. obeznámenost s českou gastronomií – “guláš, pivo, hranolky s tatarkou”… 🙂
La ruta de sillar a culebrillas
Druhý den jsme změnili program díky podnětu Radima, božího akčního účastníka zájezdu, který měl vše nastudované. Navrhnul výlet do dolů, kde se těží sillar a následně do kaňonu Culebrillas s petroglify. Nikdy jsem tam nebyla, tak mě nápad nadchnul a opravdu to stálo za to! Byli jsme první a úplně sami. Akorát při našem odjezdu se začaly valit davy v autobusech.
Tady se projevila další synchronicita – do dolů jsme jeli úplně na blint taxíkem bez agentury. Řidič nám řekl, že tam taxíky nejezdí a neseženeme žádný k návratu zpět do města. Nabídl nám, že na nás počká, když mu to čekání zaplatíme. Odmítli jsme s tím, že to prostě riskneme a něco seženeme. No a co se nestalo – dokončíme okruh a na místo dojela mladá sympatická taxikářka (vůbec první, kterou jsem kdy v Peru viděla) a já se jí šla zeptat, zda by nás odvezla do kaňonu, pak zpět do města a zda nezná někoho, kdo by nás vzal s ní, protože jsme potřebovali taxíky dva. No a zrovna byl kousek její kámoš taxikář, co souhlasil. Všechno krásně klaplo.
PUNO
Z Arequipy jsme se přesunuli přes náhorní plošinu Altiplano do Puna. Zvolila jsem levnější místní autobus, kde jsme byli jediní gringos. Koukali na nás jako na zjevení a začali si mezi sebou šuškat věty typu “Hele vidíte to!? Oni tady fakt jedou!” Autobus byl pohodlný, ale byl v něm opravdu neskutečný smrad, který se rozptýlil až za jízdy (nebo jsme si částečně i zvykli). Byla to směs záchodu a nepřeberného množství pochutin, které cestující konzumovali. Ale protože naše skupinka byli samí pohodáři, vzali to jako autentický zážitek a zpestření. 🙂
JEZERO TITICACA
~
ostrovy Uros, Amantaní a Taquille
Puno u jezera Titicaca je už ve výšce 3800 m a bylo to znát. První dva dny jsme se pomalu aklimatizovali. Z Puna jsme jeli lodí na ostrov Amantaní, kde jsme bydleli v domě u Ivana, kamaráda mé kamarádky Mire. Měla jsem z toho velkou radost, protože běžná praxe je taková, že se pobyty v domorodých rodinách na ostrovech organizují přes agenturu, která vyúčtuje většinu peněz. Když jsem vše zařídila napřímo, všechny peníze šly rovnou Ivanovi a jeho rodině.
Cestou jsme navštívili plovoucí rákosový ostrov Uros, na kterém jsem poprvé v životě viděla pejska a kočičku. Ta zrovna porodila i několik koťat. Pokračovali jsme na Amantaní, kde je situace už úplně jiná, než před 10 lety, když jsem ostrov navštívila poprvé. Nebyla tam prakticky elektřina, vařilo se na ohni, voda byla ve studni a chodilo se na kadiboudu. Večer zapadlo slunce a svítily nám jenom miliony hvězd.
Změnilo se toho hodně. Chodí se normálně na luxusní splachovací záchod, voda teče z kohoutku, paní domácí Flavia nám vařila na plynovém sporáku, v domech funguje elektřina i veřejné osvětlení, po ostrově jezdí hlučné smradlavé motorky, které zde dříve neexistovaly… Hold pokrok nezastavíš. Jen se trochu bojím, jak to tady bude vypadat za dalších 10 let…
Co však zůstalo autentické, je místní strava. Flavia nám vařila ze surovin, které vypěstovala na vlastní zahradě – brambory, quinoa, kořenová zelenina. Pstruh ten den vylovený v jezeře. Delikatesa.
Na západ Slunce jsme se vydali na vrcholky Pachatata – otec Země a Pachamama – matka Země, které mají přes 4000 m a kde se nachází svatyně. Mělo pršet, tak jsme vyrazili předčasně s tím, že západ Slunce asi nebude. Bouřka se nám zcela vyhla a západ Slunce nad jezerem se nám mezi mraky vyjevil v plné kráse. Svoji autentickou atmosféru si ostrov zachoval alespoň na těchto místech.
Cestou z Amantaní zpět do Puna jsme se zastavili i na ostrově Taquille a v posvátném jezeře jsme se vykoupali. Byli jsme na odlehlém místě, kam nás zavezl kapitán naší soukromé loďky, a tak jsme si dali rituál se vším všudy a některé z nás (včetně mě) jsme se smočily nahé. Když byla zrovna ve vodě Stáňa, jakožto ztělesnění Bohyně vod Mamacochy, zjevila se loď plná turistů. Byl to pro všechny jistě nezapomenutelný zážitek.
RITUÁL S PACHOU
A rituální den pokračoval. Vrátili jsme se do Puna a měli jsme před nočním přejezdem volný podvečer. Stáňu zajímá spiritualita a léčitelství a hodně jsme se na to téma bavily. Oslovila jsem proto Pachu, průvodce z Puna, se kterým se znám skoro 10 let a nabídl mi očistný a aktivizující rituál pomocí éterických vodiček, vykuřovadel, magnetických kamenů a dalších elementů. Říkala jsem si, že takový program nebude pro všechny, ale nakonec se účastnila celá skupina.
Podle Pachy nám byl vesmír nakloněn, protože bylo 1. listopadu – svátek všech svatých a předvečer dušiček – kdy jsou otevřené brány mezi světy a je ideální se napojovat. Dovezl nás k sobě domů, do rodinného hotelu s krásným výhledem na hory i jezero a rituál trval asi dvě hodiny. Já si to moc neužila, protože jsem mu asistovala, hrála na mísu a tlumočila, ale pro některé účastníky to byl zážitek. Hlavně elektrikář Honza se cítil nabitý a brněla ho chodidla, až si musel sundat boty. Opět se spustila velká bouřka, ale kompletně jsme ji přečkali uvnitř.
CUSCO
Po rituálu jsme se přesunuli nočním autobusem do Cusca a tam nás čekal další zázrak. Do města jsme dorazili v 5 ráno a check-in v hotelu byl až od 11:00. Slečna na recepci nám však už v 6:00 řekla, že pokoje jsou připravené. Vždycky to bývá přesně naopak, ještě v 11 slyším mnoho výmluv, proč to nejde… No prostě krása. Dali jsme si sprchu, šlofíka a pak se vydali na procházku městem za inckými památkami, kterou jsme zakončili na pevnosti Sacsayhuaman nad městem a v nedaleké kavárničce s výhledem na město.
TAMBO MACHAY, PISAC a MORAY
Cestou z Cusca do Ollantaytamba přes posvátné údolí jsme měli tři zastávky. Rituální lázně Tambo Machay, kruhovité terasy v Moray a Pisac, což je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Peru. Není tam tak narváno, nabízí dechberoucí výhledy na Andy a terasovitá políčka, a dokonce je zde po letech opět zpřístupněna Intihuatana – mimořádně důležité obřadní místo, kterých zůstalo po celém Peru už jenom pár. Honza v místě dokonce objevil ceremoniální lázně, které byly normálně přístupné – všude jinde je zákaz – a tak jsme se i rituálně omyli po náročném výšlapu.
AGUAS CALIENTES a MACHU PICCHU
Navečeřeli jsme se v Ollantaytambu a před námi byla cesta vlakem do Aguas Calientes a závěr zájezdu s jeho zlatým hřebem – Machu Picchu. Pro mě však největší stres. Sehnala jsem lístky pouze na trek na vrchol Machu Picchu Montaña a museli jsme do Aguas Calientes jet o dva dny dříve, abych mohla koupit lístky na místě. Vznikl nový systém, že den předem se přímo ve městě prodává 1000 lístků na různé okruhy. Lidé ale referovali, že v naprosto šílené frontě museli čekat od 4 (někdy i od 3) ráno než se v 6 otevře pokladna. Když jsem řešila cestu, bylo vyprodáno dokonce 2 dny předem.
Bála jsem se, že mě skupina ukamenuje, že jsem je připravila o nejžádanější památku. Katastrofický scénář se ale nekonal. Do fronty jsme šli v 5 ráno a byli jsme třetí. Lístky jsme sehnali a rozdělili jsme si návštěvu Machu Picchu do dvou dnů. První jsme šli klasický okruh a druhý den velmi náročný trek na Machu Picchu Montaña – posvátnou horu, podle které se jmenuje celá památka. Šli jsme pěšky z města, které leží ve výšce cca 2000 m do 3000 m. Byl to výkon a odměnou nám bylo perfektní počasí a neopakovatelné výhledy.
Nutno dodat, že tento výšlap měl i svoje rekordmany. My s Honzou jsme to celé vyšlápli bosí. Měla jsem velkou radost, že nejsem jediná za blázna, (jak už to tak na zájezdech bývá) a že tu mám spolu-bosochodce. Bylo velmi zajímavé pozorovat reakce lidí. Cizinci měli nejčastěji udivené komentáře o tom, jací jsme blázni. Naopak skoro všichni Peruánci naprosto přesně chápali smysl takového počínání a souhlasně pokyvovali “Napojujete se na matku zemi Pachamamu, že? To je super!” Možná jsme byli první bosí Češi (ne-li lidé vůbec), co celý výšlap až z Aguas Calientes dali naboso. Kdo ví.
Další rekordmani byli Stáňa a Milan. Ten byl ve svých 63 letech vůbec nejstarší člověk, který se ten den vydal na 3000 metrů vysokou Montañu. Den předtím dali taky trek až z města a při výšlapu jsem jim skoro nestačila! Klobouk dolů. Dostali také za svůj výkon Machu Picchu medaile.
VODOPÁDY MANDOR
Ještě den před výstupem na Machu Picchu jsme se vydali na jedno z mých nejoblíbenějších míst zájezdu – k vodopádům Mandor. Vždy jsme měli v Aguas Calientes velmi nabitý program a na procházky po okolí nebyl čas. Tohle ale stojí za to! Cesta je trochu adrenalin podél vlakové trati, ale pak se vydáte na dva kratší treky džunglí k vodopádům, ve kterých se dá i vykoupat a to osvěžení je prostě bomba. Málo co miluju tak moc, jako koupání ve vodopádech. Vyšlápli jsme také asi hodinový trek ke krásnému výhledu na Huayna Picchu a celý Machu Picchu komplex.
Cestou podél trati je také malý obchůdek, kde dělají nejlepší plněné kapsičky empanadas v Peru a cestu nám zpříjemňovala hejna motýlů a potulní pejsci, z čehož jeden byl peruánský potulný brácha mojí Gaii. Výlet jsem si užila o to víc, že jsem už měla v kapse lístky a mohla konečně vydechnout.
OLLANTAYTAMBO
Po třech dnech obklopeni přírodou vstupní brány do džungle jsme se vrátili vlakem do Ollantaytamba. Připlatili jsme si za prosklený vlak „Vistadome“, abychom se cestou mohli kochat a jaké bylo naše překvapení, když součástí cesty byla taneční show v masce, která měla představovat strašidelnou postavičku Chakru. Byla tak strhující, že si s ní zatrsal i sám Honza. Následovala módní přehlídka výrobků z alpaky (jejichž cena se pohybovala v řádech desítek tisíc korun). Bylo mi poněkud trapně, protože na tyhle šarády pro turisty moc nejsem, ale zároveň jsem se dlouho takhle nezasmála! 😀
Ráno jsem vyrazili na pevnost a ceremoniální centrum v Ollantaytambu. Sportovec Radim v aplikaci mapy.cz objevil zajímavý úkaz – intihutanu, o které se vůbec neví! S elánem jemu vlastním se rozhodl záhadu prozkoumat a vyběhnout kopec k tomuto významnému ceremoniálnímu místu. Zjistil, že o žádnou záhadu se nejedná, Intihuatana v Ollantaytambu opravdu není a někdo se na serveru mapy.cz prostě spletl. Na místě je jen pár hromádek kamení.
SALINERAS de MARAS a CHINCHERO
Cestou z Ollantaytamba zpět do Cusca jsme podnikli další dvě zastávky, a to v preinckých solných jezírkách u města Maras. Je to krásná podívaná na opravdu mimořádný úkaz, který dodnes využívají místní rodiny a komunity.
Závěrem cesty jsme navštívili městečko Chinchero, které dostalo přezdívku „město šál“, protože skoro všichni jsme si tam jednu krásnou koupili.
...TADY ZAČÍNÁ TO DOBRÉ!!!
V podvečer jsme dorazili do Cusca, dali si poslední večeři a poté vyrazili na poslední drink do baru Km0 ve čtvrti San Blas. Nápis “Aquí empieza lo bueno” znamená “Tady začíná to dobré.” Taky si myslím!
Nutno dodat, že zájezd nedělám jenom já, ale celá skupina. Cestu si mohu připravit sebelíp a všem to zkazí jeden prudil, kterého u oficiálního zájezdu těžko eliminujete. Mám s těmito jedinci velmi bohaté zkušenosti a vždy mě to kompletně vyčerpalo. A jak jsem napsala v úvodu, Peru je země, kde se vše multiplikuje a akceleruje. Když tam jedete s blbou energií, dějou se vám fakt strašné věci. Naopak vyladěným lidem skoro vše až zázrakem vychází, vše plyne na vlně pohody a synchronicit.
To se přesně stalo na tomto zájezdě! Pár hezkých náhodiček a synchronitiček jsem už popsala. Nutno dodat, že jsme Peru navštívili na přelomu října a listopadu, kdy začíná období dešťů, ale za celou dobu nám prakticky nepršelo. Na Machu Picchu nás osvěžil slabý deštíček, jedna přeháňka nás chytla ve vteřině, co jsme nasedli do mikrobusu a druhá úplně poslední den (a gigantická) opět v mikrobusu na cestě zpět do Cusca z Ollantaytamba.
Takže co dobré tady začíná? Především je to můj první krok, dělat věci po svém. Krok, kterého jsem se vždy bála. Začínají tady cesty do Peru, které budu dělat pro malé skupinky a na míru? Pokud bude zájem, tak rozhodně! 🙂
Pocítila jsem, že Peru čím dál tím víc miluju!!! Už nemám v plánu zde trvale žít, ale vždycky to bude moje srdcovka. Můj druhý domov, kde mám pocit, že mi rozumí a já rozumím jim. Kde otevřu srdce dokořán a pak už jen nechám vše proudit. 
A jak se Peru líbilo účastníkům zájezdu?
Všechny jsem poprosila o zpětnou vazbu, co by příště udělali jinak a co se jim naopak líbilo. Řekli mi, že to bylo perfektní a nic by neměnili. Měla jsem obrovskou radost a pokud vás zajímá, jak si to celé užili, přidávám se svolením jejich komentáře.
Honza
S Luckou jsem se rozhodl vyrazit do Peru, nikdy jsem žádnou zaoceánskou dovolenou neabsolvoval a byla to pro mě velká neznámá včetně letu. Moje jazyková výbava není moc dobrá. Nevěděl jsem co mohu čekat. Lucka sepsala itinerář cesty, pomohla zajistit nebo zajistila letenky a byla velmi ochotná už při přípravě na dovolenou. Zajistila vše co šlo včas a co nešlo řešila se svojí jazykovou výbavou velmi efektivně na místě a vypadalo to snadně, i když to tak asi vždy nebylo. Bylo na ní spolehnutí a byla radost s ní po Peru cestovat, poznávat místní kulturu, památky, krásy přírody, ale i současnou politickou situaci a její známé a přátelé, kterých má Lucka v Peru hodně. Dokázala mě vtáhnout jak do historie, tak do současného dění s lehkostí jí vlastní a nadšením a prožíváním, za který by se nemusela stydět lecjaká Jihoameričanka. Do Peru jen s Lusi. Muy Rico 🙂
Andrea
Cesta do Peru byla pro mě naprosto nezapomenutelným zážitkem. Během 16ti dnů jsme poznali nádhernou zemi plnou kontrastů. – od rušných měst až po tichou krásu přírody, od starověkých památek až po autentický život peruánských lidí.
Obrovské díky patří naší úžasné průvodkyni Luci, která svou lásku k Peru dokáže skutečně předat. Od prvního dne nám vysvětlila, že Peru není jen o památkách, ale především o pocitu, energii lidí a jejich jiném vnímání času. Díky jejímu přístupu jsme se na cestu dívali úplně jinýma očima.
Program, který pro nás Luci připravila, byl nesmírně rozmanitý – každý si v něm našel to své. Navštívili jsme slavná místa jako obrazce v Nazce a Machu Picchu, ale i méně známé kouty, které by člověk sám jen těžko objevil. Luci nás vždy dokázala překvapit něčím navíc – místem, kam se vydat nebo zážitkem, který se stal vrcholem dne.
Nejkrásnější zážitkem pro mě byl výstup na Montanu Machu Picchu. Nádherné výhledy, pocit dosažení vrcholu a silná energie místa zanechaly v každém z nás hluboký dojem, na který se nezapomíná.
Naše skupina byla parta veselých lidí, které spojovala chuť poznávat a díky tomu panovala po celou dobu skvělá atmosféra. Z Peru jsem si odvezla nejen krásné vzpomínky a spoustu fotek, ale především hluboký pocit klidu, radosti a inspirace. Tento zájezd mohu doporučit každému, kdo chce Peru opravdu prožít, ne jen “vidět”.
Radim
Peru: pokud chcete navštívit a blíže poznat tuto krásnou a rozmanitou zemi, tak s Lusi je to jednoznačně ta správná volba. Připraví vám pestrý program, ohromí vás svým zapálením a znalostmi této jedinečné země, její historie a kultury. Vezme vás i na místa, kam se s běžnou cestovkou nepodíváte a sami byste si možná netroufli. “A pozor” 🙂 ještě je to navíc fajn holka…
Dáša a Pavel
Putování po Peru s Lusy bylo báječné. Stále jsem tak nabitá energií, a zážitky budu ještě dlouho vstřebávat, bylo to fakt úžasný. Všichni koukají, jak o tom básním, jak jsem si to užila😁🤗😘
Je to země tak nabitá energií, a tak různorodá. Užili jsme si pobřeží Pacifiku i s koupáním v oceánu, ubytování v umělecké čtvrti Barranco s nejlepší cevicherií a výbornými míchanými nápoji (namíchanými podle našeho přání a za pár korun), nákupy na tržnici s exotickým krásně zralým ovocem. Letecký zážitek nad obrazcema v Nasce, pohřebiště s mumiemi, keramická dílna, všechno okořeněné skvělým výkladem. Perfektně bylo všechno zorganizované a navazovalo to tak, že jsme neměli žádný problém s velkou nadmořskou výškou. Viděli a užili jsme si Cusco, Arequipu, Olaytantambo, posvátné údolí, jezero Titicaca s rákosovými ostrovy a ubytováním u místní rodiny na ostrově Amantani, taky jsme zažili očistný rituál u místního šamana – Kurandera.
Vrchol zájezdu byl pobyt v městečku Machu Picchu Pueblo, odkud jsme dali výlet k vodopádům, což byla nádherná procházka džunglí, kde nás doprovázeli tropičtí motýli a samozřejmě Machu Picchu i s výstupem na Montanu, to byl krásně načasovaný top zájezdu. Lusy pro nás dělala maximum, abychom si vše parádně užili a viděli všechno, co stojí za to vidět. Užili jsme si a viděli jsme toho tolik a ještě s perfektním výkladem a přitom to bylo všechno tak pohodové.
Velký dík Lusy, že pro nás celý tenhle zájezd tak krásně zorganizovala a všechno skvěle vykomunikovala a hlavně za to nadšení pro celou věc a tolik pozitivní energie. Všechno do sebe tak super zapadalo, asi to bylo fakt tím pozitivním naladěním nás všech, i to počasí nám vyšlo luxusně.
Stáňa a Milan
Moc děkujeme Lusy za skvělou poznávací dovolenou v Peru. Vše bylo skvěle připravené, viděli jsme toho a zažili opravdu hodně. Peru je nádherná a rozmanitá země s krásnou energií, dechberoucí výšlapy i výhledy 😉😁. Osobní přístup, výhody malé skupiny, kdy bydlíte i u domorodců, koupete se v oceánu, jezeru Titicaca, vodopádech … skvělá gastronomie … přesuny vlaky, busy, auty, lodí a letadly – vše zážitky … A ač jazykově nevybaveni a starší ročníky – 58 a 63 let, s pomocí pohodové a skvělé Lusy jsme vše zvládli a jsme jí opravdu vděčni za tu nádheru, kterou jsme mohli prožít, a ty zážitky máme navždy v 💓.
Lusy, moc děkujeme 🙏
