Výstava “Světlo v temnotě” je opředena velkou tabuizací. V jednom prostoru byla odmítnuta s tím, že je příliš traumatizující. V druhém jsem ji ze stejného důvodu musela předčasně deinstalovat. Obrazy byly dále po stížnosti vystřiženy z televizního dokumentu. Nyní jsou k vidění v čajovně Šamanka, jelikož ta se vnášení světla do temných témat nebojí, ba naopak! Přijďte si o této “kontroverzní” výstavě udělat obrázek sami…
Z Hamu do Šamanky
Celá výstava vznikla zajímavou synchronicitou. Jsou zde obrazy, které jsem měla na výstavě o arteterapii v Café Hamu. Výstava však byla předčasně ukončena, mj. také proto, že se provoznímu nezamlouval její námět. Detailně o tom mluvím v tomto videu.
Před deinstalací výstavy mě však oslovila zpěvačka a přítelkyně Lenka Počtová, že by mi ráda zahrála na plánované dernisáži 25.9.. Udělaly jsme tedy náhradní program v čajovně Šamanka, kde zazněly její krásné písně a já jsem mluvila nejen o svých obrazech, ale také o výcviku se Zenith Virago z Austrálie na téma vědomý přístup ke smrti a smysluplné obřady posledního rozloučení.
Po skončení večera jsem dostala nabídku v Šamance obrázky vystavit. Byl tak symbolicky vzdán hold jménu celého prostoru, protože jak jsem již napsala v úvodu, Šamanka (s velkým Š) se nebojí smrti, ženské síly, ale ani nahoty a světla. Naopak! Jde do hloubky, tato témata otevírá a tím léčí.
Věřím, že i tato výstava může být léčivá. Už jen proto, že prosvětluje temné a tabuizované téma perinatální ztráty dítěte. Mým záměrem je vzbudit v lidech naději a pocit, že i takto těžké trauma je možné překonat.
Dle mého názoru se obrazy věnují tématu smrti velmi jemně, citlivě a nenásilně. Přesto u mnoha lidí vzbuzují kontroverze a odpor. Po dvou incidentech s výstavami se objevil další.
Hon na čarodějnice
Byla jsem oslovena, abych účinkovala v televizním dokumentu o rodinách, které přišly o děti. Považovala jsem za důležité přispět k nějaké detabuizaci tématu a především posdílet, co mě osobně pomohlo a jak se sama v tomto kontextu snažím pomáhat. Jsou dva aspekty, které na mé cestě hrají klíčovou roli:
• RITUÁLY•
Proto jsem se sama začala věnovat pohřebním a dalším rituálům,
které mohou být velmi léčivé.
•OBRAZY•
O těch je z velké části tato výstava.
Na tohle téma však nezazní vůbec nic. Jistý představitel církve, která celý pořad sponzoruje a zaštiťuje, totiž proti mně začal kategoricky vystupovat. Měl problém nejen se mnou, jako s člověkem, ale především s mými obrazy. Je to přesně ten typ dogmatika, který by mě ve středověku označil za čarodějnici a nejradši upálil.
V kontextu celé kauzy je třeba zdůraznit, že hrdina příběhu je režisér! Vskutku ryzí boží člověk, který za mě a za Pravdu neúnavně bojoval. Bohužel byl převálcován.
Lucie jako nositelka světla
Aspekt světla, které se snažím vnášet do tématu smrti, ztvárňují i obrazy na téma „Svatá Lucie“. S těmi jsem výstavu doplnila. Lucie přináší světlo do temnoty a přichází 13.prosince – 9 dní před zimním Slunovratem.
✨ Lucii jsem pojala několika způsoby:
▪ První ztvárnění je 11 let starý obraz použitý pro výstavu v Café Frida. Vernisáž proběhla 13. prosince 2014 a já jsem vytvořila autoportrét, kde držím v jedné ruce svícen, na druhé mám namalované oko, protože Lucie je zároveň patronkou očí.
Na sobě mám typickou mexickou pomalovanou lebku odkazující k dušičkám – día de los muertos.
Stejný obraz poté visel v roce 2015 na výstavě v mexické Tijuaně v La Comuna gallery a v peruánském hlavním městě Lima, v La Casa Falleri Boutique hotel.
▪ V roce 2015 jsem vytvořila peruánskou verzi obrazu a Lucii přemalovala do bílo-červených ornamentů v barvě peruánské vlajky. Obraz visel na výstavě v Cuscu, pupku světa.
▪ V roce 2023 jsem vytvořila na Kostarice nejnovější triptych. Přemalovala jsem obraz Svaté Lucie s portugalskou vlajkou, původně vzniklý pro výstavu v Café Oliveira. Lucie se transformovala v poněkud cudnější, oblečenou v bílém hávu s aurou a svatozáří.
Všechny tři podoby mexické, peruánské a kostarické Lucie byly vystaveny v roce 2023 ve vršovické kavárně s galerií „Prostě Kafe“. Vernisáž proběhla jen několik dní po mém návratu z Kostariky, 13.prosince 2023.
Světový den zapálení svíček
Výstavu jsem naistalovala 14. prosince 2025, den po svaté Lucii. Až zpětně mi došlo, že datum má ještě hlubší význam – jednalo se o „Světový den zapálení svíček“. Slaví se každou druhou neděli v prosinci, což tento rok připadlo právě na 14.12.
Lidé po celém světě zapalují svíčky za zemřelé děti, a to v 19:00 v každém časovém pásmu. Po planetě tak prochází světelná záře po celých 24 hodin.
Na tento svátek jsem si velmi potrpěla a každý rok dělala nějaký malý vzpomínkový rituálek. Svíčku jsem zapálila poprvé v prosinci 2018, kdy byla moje vzpomínka na malého Luchita velmi čerstvá a byla jsem také čerstvě po rozchodu s jeho otcem.
V roce 2019 jsem byla pro změnu v Kalifornii v San Franciscu a prožívala románek s mužem, do kterého jsem se zamilovala v Peru na letišti. Zapálili jsme svíčku a šli do peruánské restaurace….
Každý rok jsem na tento svátek myslela a svíčku rituálně zapalovala. Nyní jsem na něj poprvé po 7 letech zapomněla. Přesto jsem udělala symbolický akt – nainstalovala jsem výstavu, která by tady bez mého chlapečka nikdy nebyla a zcela spontánně jsem ji nazvala „Světlo v temnotě“.
Svíčka byla symbolicky zažehnuta a já doufám, že v Šamance přinese to, co přinést má a s jakým záměrem jsem ji vytvořila. S láskou, citem a respektem vynášet na světlo temná témata.
Výstavu jsem sice nainstalovala 14. prosince 2025, ale rozhodla jsem se, nedělat vernisáž mezi svátky, kdy má každý jiné vánoční zájmy a vše posunout až na nový rok.
▪ Vernisáž – 22.1.2026 od 18:00
▪ Dernisáž – 11.2.2026 od 18:00 – se speciálním hostem, zpěvačkou Lenkou Počtovou
Budu se těšit na setkání s vámi! ♡
Čajovna Šamanka
Hálkova 8 u I.P.Pavlova, Praha 2