Dnes je velmi významný den! Někde tam nahoře za duhou slaví 1. narozeniny holčička jménem Sofinka, která mě inspirovala k namalování tohoto obrazu, za kterým se skrývá velmi silný a hluboký příběh.
Příběh, který začal přesně před rokem, když mi napsala Martina, moje kamarádka z dětství (se kterou jsem nebyla asi 15 let v kontaktu). Sdělila mi, že právě porodila mrtvou holčičku a že mi děkuje za video-rozhovory, které jsem natočila s ženami po ztrátě dítěte, ve kterých nachází sílu. Naprosto mě dojala. 
Několik měsíců poté se mi ozvala Martiny maminka Marcela, že by byla ráda, abych jí udělala obraz. Navrhla jsem vytvořit obrázek, který bude symbolizovat právě Sofinku a Marcela se bála, že by to Martinu mohlo bolet a sypat jí sůl do rány. Já jsem ale oponovala, že dle zkušenosti své i ostatních maminek, co přišly o děti, že je bolestivé spíše to vytěsňování a předstírání, že tady miminko nikdy nebylo. Ta prázdnota, nemít žádnou hmatatelnou vzpomínku, kterou by mohl být právě obrázek…
A tak začala práce na nejcitlivější zakázce mého života!
“Sofie” z latinského “sofía” znamená moudrost a mě napadlo udělat sovičku jako symbol moudrosti.
Ladila jsem ji do modrofialových barev znamení střelce, ve kterém se Sofinka narodila a jehož kameny jsou např. tyrkys a tyrkysově zbarvený chryzokol, modro-fialový safír, růžovo-fialový ametyst, modrý lapis lazuli a azurit.
Prolétává hvězdnou úplňkovou oblohou, na které nahoře září souhvězdí střelce – její a jejího tatínka Petra. Vlevo dole je souhvězdí váhy – maminky Martiny a vpravo sestřičky Emy – Kozoroh. Na znamení, že tu je a bude vždycky s nimi.
Martina mi po obdržení obrazu napsala nejdojemnější zprávu na světě, jejíž část musím posdílet:
“Z celého srdce ti chci moc poděkovat za ten nejkrásnější obraz, co jsem kdy dostala 
Je v něm všechno, co mi v těžkém dni pomůže. Je v něm láska, dojetí, něžnost, moje rodina, síla a hlavně síla od Sofinky, že to zvládneme. Hrozně moc mi to udělalo radost, zrovna dnes, když jsem byla naštvaná na celý svět, tak mi ho máma přinesla a mne došly slova 
nemohla jsem nic, vůbec jsem to nečekala, bála jsem se, že bude dělat, že se to nestalo a bude tiše smutnit a ona pro mě udělala nádhernou věc a ty jsi to krásně vytvořila. I jak jsi zakomponovala ty barvy je nádhera. Pokaždé, když se na něho podívám, tak cítím obrovskou silu 
“
Taky nemám slov! DĚKUJU VESMÍRE! 
Cítím nesmírnou vděčnost a pocit smysluplnosti. Pokud sdílení mojí zkušenosti může někomu pomoct, tak se to nestalo zbytečně. Má to nějaký pozitivní přesah a tím pádem smysl! A pokud na někoho TAKHLE dokáže zapůsobit můj obraz, je to čistá krása! Malovala jsem ho opravdu s láskou.
Smrt dítěte je téma, které lidi spíše obtěžuje, nechtějí se jím zaobírat, dokud se jich osobně nedotýká, a proto ještě nutno podotknout, že jsem ohromně vděčná za počiny jako je nádherný dokument Otisk křídel, který se tomuto tématu skvěle a velmi citlivě věnuje a K smrti dobrý festival, který otevírá téma smrti ve všech jejích podobách..
A v neposlední řadě děkuji tam nahoru i mému chlapečkovi, Luchimu Antonimu, který tam dělá Sofince společnost a bez kterého by se tohle všechno nikdy nedělo. 
