V průběhu září je v CAFÉ HAMU na Malostranském náměstí k vidění společná výstava s brazilskou arteterapeutkou Rosanou Araújo na téma ARTETERAPIE.
Je zaměřena na antropologicko-terapeutický přesah mé tvorby, který je pro mě naprosto klíčový. Jedná se o obrazy, které mohou být léčivé nejen pro budoucí majitele, ale také pro lidi, kteří se setkají s jejich hlubokými příběhy.
Hned na úvod je třeba říci, že arteterapeutická díla nevznikají primárně proto, aby byla vystavována a nemají prvoplánově “uměleckou hodnotu”. Jedná se o mimořádně osobní díla, u kterých není důležité jejich technické provedení, ale příběh, který v sobě skrývají. Ve tvorbě obrazů s terapeutickým přesahem tedy primárně čerpám ze skutečnosti, že jsem antropoložka v psychoterapeutickém výcviku a průvodkyně rituály, především posledního rozloučení.
Existuje mnoho témat, které se lidé snaží léčit nějakou formou terapie. Jedním z nejtěžších je setkání se smrtí, a to především dítěte. Rozhodla jsem se proto vystavit sérii obrazů, které vznikly ve spolupráci s ženami a rodinami se zkušeností perinatální ztráty. Obrazy byly původně součástí dvou výstav o mateřství MotherHood (2019 a 2020) a dušičkové výstavy ZasAžena (2024). Další dva vybrané obrazy vznikly na zakázku a nebyly nikdy součástí žádných výstav. Originální obrazy vlastní každá z žen a rodin, na této výstavě jsou tedy k vidění předělané kopie všech obrazů.
V rámci perinatální ztráty bývá nejtraumatičtější prázdno. Skutečnost, že rodina nemá na miminko žádnou hmatatelnou vzpomínku. Terapeutický efekt obrazů tkví v tom, že ono prázdno může alespoň nějak zhmotnit a tím zároveň zaplnit.
Terapeutické je také sdílení. Se ženami z obrazů jsem dělala rozhovory, ve kterých se mnou sdílely svůj příběh a také to, co jim v dané zkušenosti pomohlo. Samotný pocit, že v tom ženy a rodiny nejsou samy, je velmi léčivý. V daných příbězích mohou nacházet sílu a inspiraci.
▲ Sovička Sofinka
Vše výše popsané v sobě nese série obrazů pro Martinu. Na prvním obraze byla sovička, jako vzpomínka na holčičku Sofinku. Celý příběh vzniku obrazu se můžete dočíst zde. Když obraz dostala, byla už těhotná s dalším miminkem a požádala mě následně o rodinný portrét, kde bude se svými dvěma dcerami, Emičkou a Martinkou, ale také Sofinkou v podobě sovičky, která nad nimi letí a z nebe je tak ochraňuje. Do rodinných portrétů ráda zapojuji i tatínky, protože bez nich by tady děti nebyly. Proto je manžel Petr autorem fotky, ze které jsem vycházela.
Samotný koncept rodinného portrétu souvisí s původním obrázkem Sovičky. Ladila jsem ho do stejných modrofialových barev znamení střelce, ve kterém se Sofinka narodila. Kolem Martiny jsem zároveň udělala stříbrnou linku, která tak ji a dcerky spojuje se Sovičkou a s měsícem, jako symbolem ženství, plodnosti a noci, kdy létají sovy. Zasadila jsem je do trojúhelníku, který symbolizuje plodnost, sexuální energii a podle kabaly také lásku, prolnutí tří dimenzí; jednotlivce, který miluje, milovaného člověka a božskou sílu, která je spojuje. Vše je na plátně s hvězdnou nocí a stříbrno-modrými plastickými třpitkami.
Martina poté rodinný portrét sdílela na facebooku a napsala k němu nádherný text, který mě naprosto dojal:
“Před třemi roky jsem ti psala z porodnice a hledala pomocnou berličku v tvém příběhu a tvých videích s ostatními maminkami,co přišly o miminko🤍
Psala jsem ti první pocity a ty jsi hned reagovala,i když bylo po půlnoci,tak jsi tu byla pro mě.To jsem ještě netušila,že za rok ztvárníš Sofinku a dáš ji podobu sovičky🦉a já budu mít nějakou hmatatelnou vzpomínku na ní🤍
Miluju jak jsou tvé obrazy do detailu promyšlené a každá linka má význam a kolik energie do nich dáváš (nejen do mých). Každý se se ztrátou vyrovnává jinak, ale já jsem vděčná, že od bolesti k uzdravení je to díky tvým obrazům. Tím, jak si ztvárnila a namalovala Sofinku, tak mé děti mohou lépe pochopit celý příběh o sestřičce🤍 Jsem hrdá, že už dva obrazy jsou součástí naší rodiny🤍
Děkuji ti z celého srdce za všechno🥰 a děkuji, co pro nás všechno děláš❤️”
V tomto kontextu se musím podělit o naprosto fascinující synchronicitu. Martina dostala obrázek Sovičky jako překvapení od její maminky Marcely. Ten den mi napsala:
“Dává mi sílu, strašně moc. O to víc teď, když čekám miminko. 🥰 Mám strach, aby se to neopakovalo, ale mám víru a sílu.”
No a co se nestalo! Když jsem Martině poslala náhled finálního rodinného portrétu, poslala mi fotku holčiček s ultrazvukem. Tohle se mi stalo ještě dvakrát! Velmi záhy po zadání zakázky ~ vzpomínky na zemřelé miminko ~ žena znovu otěhotněla a dnes má zdravé dítko. O těchto úžasných příbězích až někdy příště…
Úplně mě to fascinuje a jsem přesvědčená o tom, že v tom mají prsty ty andělské děti. Jakoby to miminko poslaly jako požehnání v momentě, kdy cítí, že na ně ta rodina nechce zapomenout, vytěsnit je a vytlouct klín klínem. Že naopak ctí tu jejich památku. Dnes už je mezi námi kromě Emičky a Martinky také malá Anetka. Narodila se den po mých narozeninách, 13.6. na svatého Antoníčka.
▲ Eva, Živa a Lípa
Další obrazy v sobě skrývají příběhy žen, o kterých mi psala Martina, a které jí pomohly v ten osudný den porodu malé Sofinky.
První z nich je Eva, která se vyrovnávala se ztrátou holčičky Živy především pomocí nejrůznějších rituálů. Zasadila jí také lípu, pod kterou dala její popel. Proto je lípa vyrůstající z jizvy po císaři namalovaná na vzpomínkovém portrétu, který byl součástí první výstavy MotherHood v roce 2019.
S Evou jsem se seznámila díky článku, který jsem napsala pro web kamarádky Janity. Po jeho přečtení mi napsala, že na ni článek velmi zapůsobil, protože prožila podobný příběh se svou dcerou Živou. Potkaly jsme se, spřátelily se a vzájemně se podporovaly v těžkých časech, protože i ten nejempatičtější člověk to obvykle nedokáže, pokud sám nezažil stejnou situaci. Fotila jsem ji přesně 5 měsíců po porodu.
▲ Rituál na svatou Lucii
U zrodu další série obrazů byl rituál na svatou Lucii, který proběhl 13.12.2019 jako malý kruh pěti žen po ztrátě miminka ~ Adriany, Lenky, Veroniky a Daniely. Svatá Lucie je patronka světla a naděje, proto jsme společně malovaly našim dětem vzpomínkové svícínky. V průběhu večera jsme zjistily, že je Veronika znovu těhotná. Inspirovalo mě to k tomu, udělat jí portrét se svíčkou věnovanou miminku, které odešlo a zároveň s dalším miminkem v bříšku, jako ztělesněním naděje.
Z toho se zrodil nápad udělat portréty se svíčkou nám všem. Byl to první impuls k druhé výstavě MotherHood, která proběhla přesně za rok ~ na svatou Lucii 13.12.2020.
O konceptu obou výstav MotherHood mluvím v rozhovoru s Janitou Urbanovou.
Na původních obrazech jsou ženy nahé, jelikož jsou dané portréty pojímány jako vzdání holdu jejich tělu za to, co všechno prožilo a zvládlo. Většinu portrétů fotil otec miminka a stal se tak zároveň spoluautorem obrazu.
Pro tuto výstavu jsem se rozhodla obrazy transformovat. Jednalo se původně o černé trojúhelníky o hraně 44 cm. Podklad jsem změnila na zlatou a ženy jsem tematicky oblékla. Danielu (vlevo nahoře) a Lenku (vpravo dole) do nebesko-andělských bílo-modrých barev. Ozdobila jsem je spirálami jako symboly života a Daniele jsem přimalovala vážku, kterou má se svým synem Danielem Čestmírem spojenou a nechala si ji také vytetovat. Těhotenský portrét Veroniky (vpravo nahoře) jsem ladila do červené. Chtěla jsem nějak ztvárnit ten oheň, nový život, který v ní byl zažehnut.
Adrianu (vlevo dole) jsem oblékla do červeno-bílé, což jsou barvy Indonésie, kde se setkala s Menjou, otcem malého Timiho, kterému je portrét věnovaný. Po ztrátě Timiho znovu otěhotněla, má další dva chlapečky Tobyho a Kaie. Oba mají kudrnaté vlásky a se spirálkami a kudrlinkami je má Adriana spojené. Ústřední je na portrétu větvička tymiánu, kterou si nechala vytetovat jako památku na Timiho. Všichni tři synové, ona sama i oba její rodiče se zároveň narodili v červnu (mimochodem já taky:)) a červen máme obě tak nějak automaticky spojený s červenou barvou.
Každé z žen pomohlo něco jiného, lišila se také jejich cesta. Adriana začala v návaznosti na zkušenost se ztrátou miminka pracovat pro Pohřební průvodce, ke kterým jsem se v prosinci 2024 také připojila. Lenka zase vytvořila nádherný tvořivý sešit Mému miminku, jehož součástí je i několik mých komentářů. Tento sešit velmi pomohl také Veronice, která se díky němu s Lenkou spřátelila. Daniela udělala krásný rituál v Peru a nechala si vytetovat vážku.
Všechny ženy se však shodly na tom, že je velmi léčivý vědomý zármutek a prostor pro truchlení, nevytěsňování a nevytloukání klínu klínem, sdílení a nehodnotící naslouchání okolím. Své příběhy sdílí v otevřených rozhovorech, které jsme společně natočily.
▲ Terapeutické autoportréty
Jistou formu auto-arteterapie jsem aplikovala i sama na sebe. Vytvořila jsem autoportrét, který vznikl na Velikonoční pondělí 13.4.2020, dva roky po odchodu mého chlapečka Luchiho Antoniho a rok po první výstavě MotherHood. Portrét je focen u lípy, pod kterou odpočívá. Vedle svícnu držím také stříbrné velikonoční vajíčko, jako symbol koloběhu života a znovuzrození.
Pro tuto výstavu jsem obraz modifikovala a zasadila sebe sama do noční měsíční krajiny.
Druhý autoportrét jsem nazvala Matka ~ Svatá Lucie ~ Tyrkysovo-zlatá Bohyně.
Je to obraz, který se do současné podoby postupně 7 let transformoval a celá tato transformace pro mě osobně byla terapeutickým procesem.
• 2018 ~ původně vznikl v Peru jako můj těhotenský autoportrét z konce 1.trimestru.
• 2019 ~ když jsem v Peru průvodcovala, blízce jsem se spřátelila s jednou účastnicí zájezdu, Věruškou, která o obraz projevila zájem. Je porodní asistentka, tak byl těhotenský autoportrét tematický. Chtěla mít zároveň vzpomínku na mě i na Peru.
• 2023 ~ zakázka pro Věrušku 4 roky zrála. V prosinci jsem na Kostarice namalovala obraz svaté Lucie na chystanou výstavu, Věrušce se zalíbil a přála si udělat můj portrét v tomto duchu. Na obraz chtěla ještě zakomponovat pavouka linií Nasca pro štěstí.
• 2024 červen ~ vznikl obraz “Matky ~ Svaté Lucie”, který jsem Věře předala jen několik dní poté, co jsem odevzdala dizertaci o Peru věnovanou mému chlapečkovi. O tomto příběhu se blíže dočtete zde.
• 2024 listopad ~ upravený obraz bez pavouka jsem použila na informativní leták k besedě a výstavě ZasAžena.
• 2025 únor ~ navštívila jsem semináře s meditací Kryštofa Kauckého z Centra RUNA a měla jsem na něm velmi silnou vizi “tyrkysovo-zlaté ženy/bohyně”. Následně jsem v tomto duchu obraz z letáku přemalovala.
• 2025 březen ~ na rovnodennost jsem obraz darovala muži, který byl s ním a s danou meditací klíčově spojen. Na srdeční čakře mám svítící fosfor z Kostariky, na solar plexu jasmínový květ a celý obraz voní éterickým jasmínovým olejem.
Z finální verze obrazu, který jsem dokončila na jarní rovnodennost jsem pro tuto výstavu vytvořila modifikovanou verzi, kde mám na solar plexu místo jasmínu motýla. Inspirovala jsem se mozaikou, kterou jsem si vytvořila v rituální koupelně z marockého štuku. Zrovna ji u mě doma dokončila úžasná Klára, která se této technice věnuje.
Pro finální podobu koupelny jsem se inspirovala na zájezdu do Maroka, kde jsem průvodcovala v dubnu. Dostalo mě, že zájezd skoro na den probíhal přesně ve dnech, kdy žil malý Luchi Antoni, tedy 4.4. – 13.4. Na separátní článek by bylo, jak ke mě chodí jako motýl, proto jsem mozaiku vytvořila. Jak na obraze, tak v mozaice jsou kamínky, které měl u své lípy, pod kterou odpočívá. Geneze celého obrazu má tedy hluboký transformační přesah.
Tvorba Rosany Araújo
Jak už jsem zmínila v úvodu, vystavovat budu společně s Rosanou Araújo, brazilskou henna umělkyní, jungiánkou a arteterapeutkou.
Naše cesty se protnuly v říjnu 2022 v krásném Amazonia Café (dnes už neméně krásný ShenGen klub), kde vedla velmi obohacující úplňkový rituál. Rosana je z Rio de Janeira a v tomto skoro sedmimiliónovém městě mám jednu jedinou kamarádku, Flavii, majitelku Gaia Art & Café (mimochodem úplně první výstava, která v této nádherné kavárně proběhla po její otevíračce v roce 2013, byla právě moje;)) No a zjistila jsem, že se Rosana s Flávií přátelí! Její manžel Nitai, který je fotograf a hudebník, v prostoru dokonce několikrát hrál. Prostě malý svět. 🙂
Když jsem dostala nabídku spolupráce na World Art Therapy Festivalu, oslovila jsem Rosanu, zda se nechce také podílet. Na výstavě představí svá díla spojená s tématem arteterapie – sérii která vznikla v rámci jejího studia. Odráží proces vyrovnávání se s traumaty z dětství a dospívání. Obrazy jsou to tedy velmi intimní a nepočítala s tím, že by je jednoho dne vystavovala veřejnosti. Skutečnost, že je toho schopná, svědčí o tom, že osobní arteterapie a léčba traumatu byla úspěšná. 🙂
A kde se tedy potkáme?
CAFÉ HAMU
Malostranské nám. 258/13
118 00 Praha 1
- VERNISÁŽ – 4.9.2025 od 19:00
- Rosana ozdobí zájemce hennou.🌿
- Speciálním hostem bude Nitai, který zahraje a zazpívá nádherné mantry, jejichž poslech je sám o sobě terapeutický. Doprovodí ho na housle Yugee Ramasamy z Malajsie.✨
Výstava vznikla ve spolupráci s firmou C-IN pod záštitou World Art Therapy Festivalu – světového festivalu uměleckých terapií, který bude probíhat ve stejné budově a který se nezaměřuje pouze na arteterapii, tedy terapii pomocí výtvarného umění. Věnuje se např. také muzikoterapii, dramaterapii či terapii tancem. Potrvá 26. – 28. září 2025.
Bližší info o festivalu se dozvíte kliknutím na odkaz níže:
Malý dovětek na závěr:
Výstava byla opředena neuvěřitelným množstvím zádrhelů. Vše shrnuji v tomto videu.
Měla jsem chuť na všechno se vykašlat a nechat to být. Oslovili mě ale lidé s tím, že to, co dělám má smysl. A hlavně, ozvala se mi úžasná zpěvačka Lenka Počtová, že jí téma zajímá a ráda by mi zazpívala na dernisáži. Ten den jsem však výstavu musela předčasně deinstalovat.
Přišlo mi líto – nejen s ohledem na Lenku – celou akci zrušit. S její pomocí jsme našly alternativní místo, kde budeme věnovat večer povídání o léčivém přesahu umělecké tvorby – mimo jiné také v kontextu traumat spojených se smrtí a perinatální ztrátou dítěte.
Jelikož jsem se v neděli vrátila z čtyřdenního výcviku se Zenith Virago, který se věnoval vědomému vztahu ke smrti a smysluplným obřadům posledního rozloučení, posdílím i to, co jsem na výcviku načerpala.
A těšit se můžete samozřejmě také na léčivé písně o zemi z autorské tvorby Lenky za doprovodu skvělého kytaristy Michala Slušňáka. 💞
- 25.9.2025 od 19:00
ČAJOVNA ŠAMANKA
Hálkova 8
Praha – Nové Měst